Mútiti
Mútiti = moutiti, tlouci, stloukati. Cf. Mkl. Etym. 189. — co: mléko, buttern. Val. Vck. Nevieš kravy dojiť ani m. Slav. II. 368. — co kam, čím kde pro koho. On to jídlo mútí do sebe; Kobzole mlotkem (muťokem) v hrotici pro prasata m. (stam- pfen, quetschen). Laš. Tč. —M. = mutným činiti, nepokojiti, zarmucovati, kaliti. Cf. Sv. ruk. SR. 402., MM. 293. ř. 16. — co, koho, se. Hrom mútie oblaky. Exc. Jir. Ktož mútí otce, affiigit; Mútí tě hróza náhlá. BO. Proč sě mútí srdce tvé. Bj. I proč sě mútíš? Št. Kn. š. 252. Ta novina ji mútieše. Kat. v. 264. Mutiechu je ne- přietelé. Ž. wit. 105. 42. — se čím. Tiem se pak niče nemútie. Št. Kn. š. 105. A tiem sě velmi mutieše. Hr. ruk. 221., 259. (v. 116., 586.). — se zač. Ano sě za to Paáka- rius súdce velmi múti. Pass. 45.— se proč. Pro jeho mučení velmi se mútiece. Hr. ruk. 259. (v. 594.).