Almužna
Almužna, y, f., z řec. ?????,?????. V. Das Almosen. Almužnu někomu dáti. D. Za al- mužnu prositi. aa a-ně u chrámu seděti. Br. Almužnu z svého sbožie dáti. Výb. II., 13. (Pass). A-nu chudým rozdati. D. Mnišské řeči - a konec; když mnich mluví, almužnu loví. Bern. Almužnou se živiti. A. neehuclí. Vz Ště- drost'. Ros., Lb. — Almužn-ář, e, m.; -ářství, n.; -ec, žence, m.; -ice, e, f.; -ictví, n.; -ník, a, m. Mniši almužníci. 1520.