Myš
Myš. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 18., 313. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 47. Jak myši z domu vyhánějí. Vz NZ. III. 525. nn. Kdo nechová myši, ten nic nezvýši; Keď myši s mačkami do trhu poženu (nikdy). Slov. Nov. Př. 432., 640. — M. koňské (nemoc). Kôň má myši i. e. hrče na krku (nojskôr nabehlé mandle). Myšou nazývajú i to okamžité na- vrenie svalu (sr. musculus, mus a myš), ktoré povstane na pr,, keď ostrím dlane po ramene zatne. Phľd. 1894. 492. Proti nim lék, vz NZ. III. 326. Myši = žabka na jazyku koňském. Brt. D. II. 492.