Mýti
Mýti, myji (v obec. ml. myju), myj (v obec. mluvě: mej), -je (íc), myl, myt, mytí; mý- vati. Vz Bíti. Waschen. — co, koho: nohy a ruce, V., nádobí, sklenice, D., podlahu. Us. Ruka ruku myje (umývá). Když ruka ruku myje, obě bílé bývají. Jg. Cikána, mouřenína, cihlu mýti (marnou práci konati). Us. Cihlu m., aby byla bílá. V. —co komu: hlavu. Us. — jak koho. Zmyl ho bez mýdla (=ošidil). C. —co, koho čím kde: v lázni vodou, V., mýdlem, Us., se v koření. Byl. (Umývám své oči) v tom našem potoce vo- dičkou studenou. Er. P. 109.