Mýto
Mýto, a, n. O původu vz Mz. 61. — M., taxa, plat za úřední jednání půhončím dá- vaný, der Bothenlohn. Když z jednoho chleba mnoho póvodóv na pohon, komorníci právo jmaji vzieti, jakoby jeden póvod byl; že jsú společníci, proto jedno mýto. Vz Chléb. Kn. rož. 10. Každý póvod má dáti komor- níkóm mýto. Arch. I. 452. — M., plat, který se vybírá od užívání silnic, mostů atd. k jich udržování v dobrém stavu. S. N., V. Die Mauth. Původně plat za cestu vedoucí mý- těným lesem. Kn. dr. 135. (Brandl). Žádný cla, mýta, tržné na zemi nebo po vodách vysaditi sobě nemuož bez zvláštní milosti královské. Zř. F. I. Mýtu podrobený. D. Od něčeho m. platiti; m. projeti; mýta hájiti. D. M. vodní n. na vodě (V. ), mostní (mostné), cestní, silniční; mýto vybírati, propachtovati, objeti; náklady, Dražba na m.; objetí, pro- jetí, propachtování mýta; dražba mýta, Sp. M. obejíti, J. tr., prolínati. Nach. 115. Osvo- bození od mýta (mýtní); věřící list osvo- bození mýtního. Er. Na silnicích vybírá v mýtnici mýtný mýto. Pt. — M., ve smyslu paseka, vymýtěné místo, Der Waldschlag, der Hauwald, Háj., dle Mz. 61. chybně prý místo: míto. Naproti tomu vz Gl. 162. Vz Podro- biti se čemu. Dostúpichu mýta středem lesa. Rkk. 30. — Mus. — M., plat sa mletí, das Mahlgeld. Mlynáři mýto aby brali, tak jakž od starodávna bráváno bývalo, nad to žád- ných úplatkův od lidí neberouc. Kn. dr. 113. — M., der Dienstlolm. Páni bráti mohú syny selské k službě za slušným mýtem. 1562. Gl. — Mýto, a, n., mě. v Čechách, Mauth. Vysoké M., mě. v Čech. Hloupější jest nad Kujebu z Mýta. (Nadávka Vysokomýtským, když je někdo Kujebáky nazývá). Č. Vz S. N., Tk. I. 618., III. 654., Tf. 390.