MýtoMýto. Št
. Kn. š. 155
., MV., List fil. X. 326
., Mkl. Etym
. 208. — M., die Mauth. Cla a mýta v Čech. v 13. stol. Vz Pal. Rdh. 434* II. 112. —
M. =
plat, daň. Chtěl-liby kdo
čímkoli kupčiti, ten mejto jako jiný kupec
dávej. Zř. mor. 1604. Nebo jest dóstojen
dělník mýta svého (mercede sua). Ev. víd
.
90
. —
M. =
plat za mletí, měřičné. Švarná
děvčina, pones do mlýna, já ti zemelu, mýta
nevezmu. Sš. P. 536., Brt. N. p. I. 134. —
M. =
paseka. V tomto významu dle Mz. v List. fil. X. 326. správně: míto, také dle Vm. Pravop. slov. a Mkl. Etym. 194. Vz Mýť (dod.). — M., Mauth, mé. v Hořo- vicku; Meyto (něm.), hospoda u Batelova; Mauthstadt, ves u Plané; Planín, sam. u Mi- rovic. —
Vvsoké M., vz Pal. Rdh. II. 126., Tk. IV. 734., V. 166., VI. 352., VII. 416., Arch. VII. 714., VIII., 312., 456
., Tk. Žk. 91., 99., Blk. Kfsk. 1370., Sdl. Hr. I. 256., II. 278., VI. 277., Let. 45., 64., 77., 400., 488., Rk. Sl. V. M. od Al. Šembery 1845. Kritika v Mus
. 1845. 128.
