-m?-m? 1.
koncovka a) instr. pl. u, chlap a dub' m. -?: pánma, volma (v obec. mluvě), Gb. H. ml. III. 1. 63., 64.;
b) dat. a instr. dualu u, oráč a meč', vz ib. 103., -oma;
c) instr. pl. u, oráč a meč' m. -i: měsícma, vz ib. 111., -i;
d) dat. a instr. dualu u, město': letma, vz ib. 138., -oma, -ama;
e) instr. pl. u, kosť; kostma, vz ib. 343., 349., -mi;
f) instr. pl. u, město': kolma, slovma, vz ib. 144., 145., 136., -y;
g) dat. a instr. dualu u, moře': plecma, vz ib. 156., -ema, -oma;
h) instr. pl. u, moře': polma, Us., vz ib. 159., i;
i) instr. pl. u, ryba' m. -ami: děrma, vz ib. 182., -ami;
k) instr. pl. u, duše': nedělma, Us., vz ib. 204;
l) dat. a instr. dual, u, hosť a kosť': hostma, kostma, vz ib. 342., 345.; — 2.
přípona a) 1. os. dual, praes. m. -va: co chcema učiniti, Gb. H. ml. III. 2. 16.;
b) 1. os. pl. v nářečích východních: pudema, sednema, my to víno zaplatíma, Vz List. fil. 1898. 90., Gb. H. ml. III. 2. 22., -m, -??, -??, -??.
