N
Souhlásky n a ň. Vz Gb. Ml. I. 29. V Chodsku. Cf. Listy fil. 1891. 45. Slabiko- tvorné (samohláskové) n a ň Cf. Gb. Ml. I. 22. Na Chodsku. Vz Listy fil. 1891. 43. N přisuto k: jeho, jemu atd., k jísti, jíti. Vz Gb. Ml. I. 30., Km. 1890. 90.— Sklo- není kmenů na n. Vz Kvř. Ml. 62.—64. Na Dolnobečovsku na Mor. n jako samohl. Vz Listy fil. 1891. 414. N se tam spodobuje před b a v ve slovech: pámbu, pamva (pánev), kumšt. Ib. 428, 430. Mění se tam v ľ v několika slovech: ľebo, miľistrant, ľumero. Ib. 430. Měkčí se tam v ň a) před původním B: deň, jaseň atd., b) v kon- covce -án: hrtáň, zrzáň; c) v koncovce -ňa m. -na: kovárňa, kůlňa; d) před a sloves páté třídy: ľéňať, červeňať se; e) v haňba Ib. 430. N. se tam přisouvá k tvarům slo- vesa jíti kromě inft.: dondu, nandu, vendu atd. Vsuto je do slov handrlák (hadrník), kvančeť (kvičeti). Ib. 431. -n, -n příp Cf. Gb. Ml. I. 59. na příp. Cf. Gb. Ml. I. 59. U jmen na -na lid mor. tvoře z nich adjektiva tuto příponu odsouvá: Poštorna — poštorský. Brt. D. 152.