N
N, ň praslovanské. Vz Gb. II. ml. I. 307. Původní n. Vz ib. 302. Povaha souhlásky n. Ib. 327. 3(58. nn. N mění se v m a) spodobou ve skupinách nb, .np: hamba, pam pater (hamba, homba, Pambu, Brt, D. II. 232., 185.); b) po rúžmi: chramostýl m. hranostaj, mrav m. nrav atd. Vz ib. 373. Na rymku (Netín), smětlivý (Tišn.). Brt. D. ľI. 207., 185. Ü Kro- měř., Tišn. a j. ve skupině nv: pámva, komva. Brt. D. II. 16., 185. Na Valaš., Kroměř. a v okolí se mění také c) v ľ: ľebo. Brt. D. II. 16. Na konci slabik a slov v Ľuborči a j. na Slov.: žiem (žien, od žena), dobrej sem (sen), Phľd. 1893. 307., ödem kováč, těm (ten) tvovaryš, těmto (tento), kôm (kôň), Pám Boh. Pastr. L. 142. Tem (ten) u Tišn. Brt. I). II. 185. Bľim. U Kroměř. Brt. D. II. 86. — N m. m na konci slov: son v. som, šeckýn učiťelon. V Dobronivé na Slov. Phľd. 1893. 241. — N m. ň, před souhl. v Háj. Herb, a V. Kal. hist.: konský, svinský, plzenský. Cf. List. Hl. 1894. 212. Konský, svinský m. koňský, sviň- ský. Gb. II. ml. 1. 373. Kde se na Mor. stýká d s n, tam vyslovuje lid dvojité n: jedny — jenny. Mtc. 1894. 21. Místo n vyslovuje se místy dvojité n: dřevenný, Brt. D. I. 34., mě- děnný, V. Kal. 151., olověnný atd. Gb. H. ml. I. 374. N se někdy v Háj. Herb, a V. Kal. zdvojovalo: volověnný, Háj. Herb. 373. a., dřevěnný, ib. 67. a. a V. Kal. 232., měděnný. V. Kal. "151. (List. fil. 1894. 297.). — N cizí zůstává: pánev, nebo mění se a) v m: Miku- láš, b) v I: milistr, (milistrant. Brt. I). II. 16.), c) v ň. Vz nk, ng, nch, mn, sn, šn, gn, kn. Gb. H. ml. I. 375. nn. — N měkne v ň u subst. ukončených v -na, -en: deň, kameň, kůlňa, plameň. U Kroměř., Litovle, Konic, Jevíčka, Zábř. Brn., Kruml., Kunšt., Žďár. Brt, D. II. 16., 112., 128., 166., 207., 232.,
248. Trň m. trn. Tišn. Ib. 185. Česňek, ko-
miňář. Drahany. Ib. 101. — Slabikotvorné n,
n, ň: blázn, bázn n. bázň, ohňpara. Vz Gb. H.
ml. I. 301. — N a m so přesmykují: snem,
gt. snemu a senmu, směnka ze sněmka. Gb.
H. ml. I. 545. N a u se přesmykují: Pafuncí
m. Pafuncí. Ib. N a v se přesmykují: pinvice
m. pivnice, penvý m. pevný. Ib. N a 1: kľof-
nek m. knofľik. U Krom. Brt. D. II. 46. — N, ň se přisouvá: do něho, proň, vníti. Ib. 377. Odnímati, vyňmi, aby ním smáčel chřípí. Háj. Herb. 111. b., 18. b., 158. b. (List. fil. 1894. 295.). Zandat (u Kruml.), ve skup. mje: na stromně (Zábř.). Brt, D. II. 207., 128. Mněsto, umnět, mněch. Cf. Brt. ib. 5., 46., 166., 185. Mněsíc. Kruml. Ib. 207. — N, ň se odsouvá: hromnice — hromice, zimnice — zimice, sekanina — sekajna atd. Vz Gb. H. ml. I. 381. nn. Upřímný — upřímý, branden- burský — brandeburský. V. Kal. 76. b., 83. U Kroměř. ze skupiny mň: v humje. Brt. D. II. 16. Lumica m. Lumnica, Tišn. Ib. 185. — Souhlásky n, ň v Chronici na Mor. Vz List, fil. 1894.89. N zdvojeno, se odsouvá, se„při- souvá, mění se v: ň, I, d, m, j, r v již. Cech. Vz Dšk. Jihč. I. 11.—12. — N mění se a) v n: kone m. koně, sane m. saně, strešná. Vz Gb. H. ml. I. 372. nn., b) x j v příp. -nina, -nín: slajina, mišajina, sekajina, Hodojín, ko- pajina. U Litovle, Konic, Jevíčka, Zábř., Tišn., Kruml., Kunšt., Žďár. Brt. D. II. 112., 128., 185., 207., 232., 248. — Ň tvrdne ve předp. ně: nehdo, neco atd. U Kroměř;,, Li- tovle, Konic, Jevíčka, Tišn., Kunšt., Žďár., v nář. slov. a val. Cf. Brt. D. II. 16., 46., 112., 185., 232., 248. Ve slovech dyna, stupen. U Kruml. Ib. 207. — Ň jak povstalo, odsouvá se, přisouvá se, mění se v: n, j v již. Čech. Vz Dšk. Jihč. I. 12.—14. — Ve Vel. Revúci ň není. Phľd. 1893. 559. — Ň se psalo: ň, nh (penh = peňi), yn (weyn — veň), ng (oheng = oheň), nn (wenn = veň), ň (Hus.). Gb. H. ml. I. 369. -ň příp. jmen osob.: Bohuslav — Bohuň, Duchoslav — Duchou. Kbrl. Sp. 9.