Na
Na- a) u časoslov které směry označuje, vz Jurs. 20., 24., 27., 29.. 30., 31., Brt. D. 167.—168. — b) u subst. Pozn. Abstrakta s předponou ná- složená mají a: naděja, náhrada, námluvy. Mor. Brt. D. — Ná značí, co nalézá se na tom, co druhou částí jme- nujemn: náramek. Bž. 238. — Ná- (místo naj-, nej-) při stupňování cf.: Sf. Poč. §. 63., Mkl. II. 359., Listy fil. 1886. 424., 1882. 305., Mkl. Etym. 210., Pk. Olom. progr. 1875. 7. Námladší. Vz Zakolébati. Nálepší, náprv. Brt. D. 65. Náduostojnějšie. Krnd. 138. Radu navyššieho. Ž. kl. 106. 11. První a navyšší. Mat. 344. Naprve. Pass. Náviec. Dal. Jir. 23. Kdež náviece kamen valie. Alx. Krev pili nášlechetnějšiu! Ž. kl. V Kat. dosti často: nálepší. Str. 140.