3. Na
3. Na = tu máš, vezmi. Na drží v sobě význam slovesný a zejména imperativní. Se stanoviska tvaroslovného není imperativem, ale syntakticky pojímá se přece za impe- rativ a to pro svůj význam imperativní. Na tom pak, že se slovce na za imperativ po- jímá a že se mu jako imperativu rozumí, na tomto imperativním pojetí zakládá se další krok jazyka, když k singularovému na přičiněno pluralové nate (s významem: tu máte a vezměte!), kdež na, nate je flek- továno podlé analogie imperativů vůbec: nes — neste, pij — pijte, jdi — jděte atd. Vz List. fil. 1887. 298., Mkl. Etym. 210. Na, veziniž toto jabléčko. 1450. Mus. 1884. 242. Vydatnější jest slovo na nežli naděl pán Bůh! Č. M. 45.