Naběhnouti
Naběhnouti, hnul a hl, utí, nabíhati; vběhnouti, padnouti nač, anlaufen, anrennen, anschiessen, loslaufen, anfallen; otéci, na- dmouti se, aufschwellen, anschwellen, anlau- fen ; běžením se unaviti, weit laufen müssen, sich müde laufen. Jg. — abs. Otok naběhne a splaskne. Kom. — čemu, komu. Nabíhají mu nohy. žíly. D. Zle jsem si naběhl (zle jsem pochodil). D. Vy jste tomu naběhl = vy jste tomu dal, přišel na kloub. Us. Přer. Kd. — komu na co. Sám mu na kord na- běhl. Ros. N. na těžkosti (v ně upadnouti), na záhubu (přijíti). V. — na koho čím. Prošením, prosbami na někoho n., otázkami. D., Kom., V., Har. — na koho oč. J. tr. — komu oč. Nabíhá mi o šátek (jde mi oň). Jg. — kam. Voda mu až do uší na- bíhala. Hlas. — čeho kudy kam. Roztlu- čeným oknem naběhlo zimy do pokoje. Ml. — čím: barvami. Nz. Rybník vodou na- běhl. — co z čeho. Z toho člověk nemoc naběhne. Ms. 14. stol. — se, daleko, mnoho běžeti, weit laufen müssen, sich müde lau- fen. Jg. To jsem se naběhl, než jsem ho do- stihl. Us. — (si) kde. Naběhneš si u něho (zle pochodíš). D. A pod koží s krví na-
běhši. Kat. 2349. Žíla na krku mi naběhla.
Lk. Ten se u něho naběhá (o tvrdé službě).
Da.