Nabíjeti
Nabíjeti, el, en, ení; nabiti, biji, bij, bije (íc), il, it, ití = bíti v něco, natlouci, ein-, hineinschlagen, bohren; často, mnoho bíti, viel, oft prügeln, schlagen; nacpati, voll pfro- pfen, stopfen; vtlačiti, einschlagen, einlassen; viel tödten, schlachten; mnoho mluviti, na- mluviti, viel reden. Jg. — abs. Jak nabije, tak vystřelí. Vz Tlachal, Ztřeštěnosť. Č. Má nabito. Vz Opilec. Lb. — co: hřebíky, ko- líky, jitrnice, ručnici, sukno, pec, kolo, ná- boj, palce (kolo palci opatřiti). Jg., Vyš. — čeho (= mnoho něčeho). Nabil kolů, hře- bíků, Jg., volů, prasat, peněz. Us. — čeho kde: kolů okolo města. Us. — komu. Hubu, hlavu někomu nabiti. Ros. Měšec si nabil. L. N. komu uši (mnoho mluviti). Šm. — jak: na ostro, na slepo, na prázdno, na výpal (ručnici) nabiti. Šp. — co čím. Jelito kroupami; Us., ručnici broky, kulkou, D.; prachem n. Kom. N. kus 30 librami prachu. Let. 401. Něco koly, hřebíky, Us., mlat hli- nou, Reš., podlahu palicí. Kom. — co kam: hlínu na špalek = k strouhání na špalek klásti. Us. Dch. Broky do ručnice, Us., ná- boj (palce) do kola nabíjeti, Vys., vajec do svítku nabiti. — se koho. Já se ho dosť nabiji, ale on přece neposlouchá. Us. — se komu oč (= otírati se). Všichni se mu na- bíjejí, ten o úřad, ten o pensi. L. — na koho. Neuměl na ni nabit. Er. P. 397. — Nabil kladivem hřebíků v chlévě nad a pod žlabem se svým soudruhem, aby žlab upevnil.