Nabírati
Nabírati. — abs. Obilí nabírá = zrno v něm zasedá. Mor. Brt. D. 232. — co: dech. Us. P dl. Nabírati moldánky, S. N. V. 413., míč (cukati), Us. Kd., čelo. Kos. Ol. I. 159. — koho, co jak. Nabírati k pláči. Šml. Nabral (= udeřil) ho přes záda. Us. Kšť. Rokle až po kraj vodou se nabrala. Osv. V. 766. Nabírati dech z hluboka, pl- nými tahy, Rychle, tiše, záhy. Zv. Př. k. I. 1. — čeho. Kde bys vtipu nabral. Us. N. kořisti. Šb. Naber si peňazí! Ht. Sl. ml. 217. Já ti naberu chuti (dodám)! Us. Vck. Cf. Brt. S. 3. vd. 45. Pozn. — odkud. Na- brachu vody z čisterny. BO. N. si jídla z mísy. Us. Pdl. Počkej, ty nabereš ode mne, od tatínka (budeš bit). Us. Dch., Brnt. Hlava mu od pláče nabrala (otekla). Kld. 264. — čím. Nabral košem vody (nedostal nic). Dch. — kam. Nabere na nohy, na rohy a potom nemôže zaplatiť. Slov. Orl. IX. 247. Vody do síta nabírati (marnou práci konati). Us. Jrsk. Kravička, pas se, naber na sebe masa. Sš. — s kým. Když mají kam jiti, naberú s sebú ztravy roz- ličné. Št. Kn. š. 6. — kdy. Nabírati před kýchnutím, ausholen. Dch. — se. Nabral se (o opilém). Us. —- od koho zač. Na- brala som od drába za rebra. Koll. Zp.