Náboj
Náboj, e, m., nábojec, jce, m. N., ná bitek, rána (do ručnice), patrona, die Pa- trone. N. na prázdno, prázdný (pouhý prach); ostrý, naplněný (prach s kulkou nebo s broky), die Ladung; háček na n.; válec na náboj; n. patronovy; lože náboje. Šp. N. nasadni, die Aufsatzpatrone. Čsk. Náboj v-zbraň! La-det! Čsk. — N., návoj, nabité palce v kole patečním, der Eingriff des Kammerrades in das Getriebe. Jg. Nový n. nové palce; N. sekati, dávati, nabiti, namrsknouti; do náboje dáti, vstrčiti, kobilici hnáti. Z náboje vystrčiti; % náboje mlýn hnáti. Mlýn jde v náboji mělce (když palce kola patečního méně do cev padají), hluboce (naopak), do- bře, volně, tiše, nepokojně. Vys. Vstrč pod- horní do náboje; vystrč z náboje. Us. — Jí., pista u kola, die Nabe. Us. — N., nástroj k strouhání šindele. Us.