Nač
Nač m. na če; če =- co, nač — na co (k němu, proč), worauf, auf was, wozu, worüber. Místo co říkali staří če, tedy: na co — na če = nač. Připojí-li se k če ž, e se nevypouští: načež. Kz. Nač to jest? Nač to padá, jde ? Us. Neměti nač živ býti. V. Nemám nač píti. Us. Nemámy nač mostuov opravovati (nemáme k tomu peněz). Nach. 59. (1442.). Tolik nezanechal, nač by mu pohřeb učiněn býti mohl. V. Načež jim od- pověděl. Br. A načež je to ? Kom. — Vz Co, Načež.