Naděje
Naděje, e, f. (zastr. naděja), nadějička. Naděje mělo by dle: náhoda, nákaza, náprava atd. míti á: náděje, jakž i v skutku mnozí už psali a píší. Mk. Ale takových slov jako jest naděje je více: nabídka, narážka, na- dálosť, namátka, nabiják, nabadač, namahač, nahazovač. Jg. Vz „Na, 3." V obec. mluvě: nádeje. N., činná touha po budoucím a možném dobru spojená s důvěrou, že ho dosáhneme, die Hoffnung. MP. 78. Vz S. N. N. jalová, Rkk., veliká, plná, neomylná, důvěrná, zmý- lená, dobrá, Jg., marná. V. V tom tvrdá (pevná) jest má n. Alx. Žena ta jest v na- ději, lépe o ženách říká se: je s útěžkem, čeká se (do kouta). Brs, 105. Býti blahé naděje. Dch. Mimo n-ji, mimo všecku n-ji, proti n-ji; jsem k vám té důvěrné n-je; v té n-ji býti; n-ji míti, dobrou n-ji sobě dáti; (marnou) n-jí se kojiti, vedenu býti; míti složenou naději; v n-ji spoléhati; n-ji a důvěrnosť svou míti; jakž mám naději; podlé mé n-je; jakž mne n. vede; n-ji složiti (důvěřiti se); bez n-je býti (Alx. 1103., n-je žádné nemíti); ode vší n-je pustiti; marnou n-ji míti; v n-ji své zmýlenu, zklamánu býti; s nadějí se chybiti; n. mne zmýlila, chybila, zklamala, oklamala ; proti mé n-ji se stalo; jináč, než měl n-ji, se stalo; jináč než jsem n-ji měl; marná byla n. má; léčby mne n. zklamala, zmýlila, chy- bila; nebudu-li zmýlen v n-ji. V. V Bohu svou n-ji pokládati. Kom., Br. N-ji svou na Bohu zakládati; dělati si na něco n-ji; n-jí se těšiti; n-ji odložiti. D. Rozvila se jim n. Kom. Mám k tomu n-ji. Jel. N-ji vzkládati v koho, na koho, v kom, na kom (skládati). Jg. To vše obšírně a jakž jistá n. vede, i prav- divé položím. Skl. V. 81. N-ji svou k trůnu mému obracejí. Kom. I ta n. jim pochybila, Čr. V ničemž ho n. nikde nechybila. Rv. V chlapiech naděje neklaď. Smil v. 488. V tobě naše naděje bude. Dal. 61. V Uhřích žádné naděje nemějme. Arch. I. 85. Klásti naději v mocných lidech. Chč. 377. Naději v kom míti. St. N. 268., Kat. 3481., 1659. Činiti si n-ji. Kom. Měl plnou n-ji. Ben. Oni jsou té n je, že. Solf. V neomylné n-ji postavenu býti. Apol. Ještě nám n. svítí. Plk. Všecka naděje klesla. Vrat. Od n-je upustiti. Har. Uzřev to, že jest obluzen, odstúpi ho vše naděje. Alx. 1115. Pokoušel se Žižka i o Plzeň, ale spadlo mu z naděje. Pěšina. Lepší hrsť jistoty než pytel naděje. Jg. Lepší jistota než n. Nádeja je u Človeka a pomoc u pána Boha. Mt. S. N. srdce přidává. D. V cizí n-ji hrachu nevař (nemáš-li doma slanin, ne- máš-li ho čím omastiti). Lb., D. N. dobré snídaní, ale zlá večeře. S. a Ž. N. má hlu- bohé dno. Č. Netrať naděje, když se zle děje. Č. Dokud člověk ústy zívá, nech všeho na- ději mívá. Č., Lb. Vz Neštěstí. Na měkkém polštáři n-je odpočívati. N. se v kout skryla. Č. N-jí někoho krmiti (kojiti). Č. Vz Doma, Zisk (stran přísloví). — čeho. V n-ji lé- kařství (léku) se zranil. Jel. Dělá se n. zla- tého věku. Vrat. N. zdraví, zhojení. V. Mnozí lidé nadějí dlouhého života zklamáni bývají. Mudr. — o čem. O čemž naděje nebyla. V. O němž žádné více naděje zdraví není. V. O skoncování naději má. Kom, Tresci syna svého, dokavadž jest o něm naděje. Br. Ve- liká byla o něm n. V. Žádné naděje o za- chování hrdla svého míti nemohu. V. Mám o tvém vtipu tu naději. Jel. — v co. N-je v potomstvo. Št. V něho naději měli. Reš. — k čemu. N. k blaženému vzkříšeni. Kram. A já mám naději k našemu Matěji. Er. P. 269. Jednak n. byla ku pokoji, jednak strach války. V. Té n-je jsa k němu, že ... Pref. Naději k vítězství mu činili. Vrat. Nebylo n-je k vysvobozeni. Br. — Naději míti nač, tato vazba není doložena, tedyjí neužívejme. N-ji někomu dělati, lépe: nadějí koho kojiti, krmiti. Kmp. —Hoffentlich: Jakž mám n-ji; jakž mne n. vede; té jsem naděje, že. Bs. — N. naše spočívá na mládeži, lépe: zakládá se, záleží na mládeži; nadějí naší je mládež. Šb., a Š. a Ž. —