Naděje
Naděje. Cf. Mkl. Etym. 44. Náděj je dech, ktorý z uplakaných očí slzy sfukuje. Lipa 377. N. jest bdícího sen. Aristoteles. N. jest čakánie věčné radosti, z zaslúženie a z milosti božie jenž pochází; N. jest ča- kánie budúcího blahoslavenství o nebudúcí psoty. Hus II. 421., 158. N-ji pustiti. Kos. Nastaviti si celé Prahy zlatých nadějí. Šml. Ty's hřiešných n.; N-ji plnú měj v pána Boha. Výb. II. 27., 42. U Bože jmám na- dieji. Ž. wit. 55. 11. Neklásti v lidech n-je. Výb. II. 731. Té jsem jisté naděje, že . . . Výb. II. 1325. N. člověka ani v tu smrť neopustí, spes hominem nec in ipsa morte relinquit. Výb. II. 1512. N-je v lidech ne- klaď. Krnd. 213. K žádnému jsem s naději krom tebe jíti nemohl. Anth. II. 224. V tom-li jest tvá n.? Žk. 446. V čemť kto má větší naději, toť zachová velim raději; V něm položéc n-ji všichnu. Št. Kn. š. 32., 106. N. drží, aby protivné věci neporazily. Hus II. 8. Nic se ve světě neděje bez lásky a naděje. Tč. Náděj světská marná všecka. Glč. II. 218. Pro naději mnoha mála se ne- spouštěj. Bž., Lpř. Víra n-ji ničeho nepůj- čuje. Bž. exc. N. jen z pilné ruky kyne. Veliká n. málo prospěje. Co kotva lodi, jest n. Člověku. Sb. uč., Hkš. Štěstí brzy opou- ští, ale n. nikdy. Lpř. Pytel n-je bláznu prospěje, Hoffen und Harren macht man- chen zum Narren. Dch. — čeho. N. zisku. Št. Kn. š. 146. Ztratil všecku naději lidské pomoci. Har. Dvoje jest n., jedna pomoci, druhá odplaty. Hus III. 158. — k čemu: k obdržení milosti. Hus II. 230. — nač: na déšť. Stč. Zem. 635. — do čeho: do boží milosti. Št. Kn. š. 21. — N. = nadání. Což pak, až to začne stříkat bez n-je? U Do- brušky. Vk. — N., dvůr u Lomnice v Bu- děj. a u Bechyně. — N. = rybník. Mus. 1880. 234. — N., e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 123.