Naděliti
Naděliti, il, en, ení; nadělovati, bescheren, betheilen. — abs. Naděl Bůh. Us. Naděl pán Bůh. Lb., Dch. — co, koho. Naděl tě (vás) Bůh (říká žebrákům, kdo nic dáti nechce). Us. v Rych. a jinde. Dám, co Bůh nadělí. Jg. Kdo chodí s kabelí, toho pán Bůh na- dělí. Ros. — komu. Kdoze svého uděluje, tomu pán Bůh naděluje. Š. a Ž. Naděl vám Bůh. Us. Štěstí mu nadělilo. V. — komu čeho, co. Ten mu toho nadělil ! Us. — Zk. — koho čím (obyčejná vazba. Zk.). Pán Bůh ho hojně obilím nadělil. Ryb. Čím nás na- dělíte ? Er. P. 75. — komu z čeho. Ně- komu ze svého naděliti. D. — na čem. Pán Bůh vám to nadělí na zahradě, na poli. Er. P. 38.