2. Nadíti
2. Nadíti se. Cf. Bž. 202., 203. Strb. nadéjati, naděje se. Cf. List. fil. 1880. 105., Ž. wit. 17. 31., Ezech. 13., Mkl. Etym. 43. — abs. Ukážeť větší milosť, než's se nadál. Št. Kn. š. 17. Môžem-li nedejiť sa. Slov. Phl'd. III. 1. 44. Vždycky se neděje, jak se kdo naděje. Bž. exc. — se čeho: mi- losti. Št. Kn. š. 69. Lepšieho sem tě na- dála. Hr. ruk. 53. Cf Brt. S. 3. vd. 52. 2. d. P., Prk. Stud. o dat, 8. — se čeho do koho. By se do nich které cti nadieli. Dal. C. Úv. — se čemu. Láska všemu se na- děje. ZN. Naději se tvorci svému. Umuč. sv. Jiří v. 148., 342. Nadějíc se tomu. Kat. 26. A kak se jest čemu nadieti, když . . . Št. Kn. š. 7. — se kde do čeho. Nenaděj se do pomoci živých na světě. Št. — kdy kde. Spíše bych se byl kdo ví koho v této hodině zde nadál, než jí. Sá. — se jak. A my nadějíce se podlé jich řeči, že se on z toho vyměří. NB. Tč. 99. — v čem. V tom že sě nadějí, že Černá utekla. NB. Té. 86. — s inft. Naději se k JMti při- jeti Žer. L. I. 71. — že. Velmi se naději (myslím), že v moři ztonuli. Výb. I. 268.