2. Nadíti se, nadáti se
2. Nadíti se, nadáti se, naději se (praes. a ťut. Ros.), nadál se; nadívati se, nadávati se = doufati, víru míti, hoffen, vermuthen, verhoffen, sich getrösten. Jg. Jakž se naději; dříve než se naděje. V. Jináč, než jsem se nadál. V. — se čeho : smrti, D.,' lepších časů, Sych., Mudr., odměny (doufati). Kom. Lab. G3. Když se toho nejméně nadějí. Br. Kdo by se toho nadál? Us. Dieš, že by se prve smrti nadál. Chč. (?07. Učiniv příteli dobro naděj se téhož. Č. Mudr. 232. Bude-li pýchati, aby se toho povýšení a úřadu ne- nadaj. V. Ani sami v živnostech jich odtud by znamenitého zrůstu se n. mohli. Nar. o h. a k. — se o kom, o čem. Naději se o něm. Jel. Nadějeme se o vás lepších věcí. Br. Naději se o všech lidech, že . . . Kram. — Jel. — se čeho od koho. Dobré rady od krále se nadíti. V. Toho bych se byl od tebe nenadál ! Us. Darmo od něho nenaděj se smi- lování. Chč. 449. — Jel. — čeho z čeho. Na- ději se z toho chvály. Jel. — z čeho o kom. Naději se z toho o vás. D. — se čeho do koho, do čeho. Kdo by z lidí toho se nadál do vás, abyste na svém neustupni byli. Br. Do tebe mi sě viery nadíti. Dal. 60. Nebyl bych toho do vás nikdy se nadál. Žer. L. 51. Do svých poddaných nenaději se než věrné lásky. V. Čehož jsme se do vaší horlivosti nenadáli. Apol. — D., Ottersd., Kram., J. tr., Jd., Bart. 1. 32. — se čemu. Kdo by se tomu byl nadál ? D. Tomu jsem se nenadálá. Er. P. 357. Já se tomu nenadál, by mi se to bez viny dieti mělo. III. Ale nadál jsem se hojnějšímu jídlu. Jir. Anth. 11.,, str 10. — se na čem, aby. Nadál se na jeho pohledu a pokoře, aby . . . Plk. — že. Nadálí se, že ty věci něco horšího jsou. Br. — s adv. Ďaramně, nadarmo se n. V. — s inft. Jakož často souzeni býti nadějete se. Výb. I. Od- tud pochází všeho zlého počátek, odkudž by se nadalo přijíti lékařství. Mudr.