Nadjeti
Nadjeti, nadjedu, el, et, etí; nadjížděti, ěl, ěn, ění, vorfahren, vorreiten, zuvorkom- men. — co, koho. On ho sobě nadjel. Jg., Hos. Vítr n. Har. Nadjel ju švarný synek na vraným koňu. Mor. P. 332. Zb. — V obec. mluvě též slýchati: Že mu nenadjedeš? Da.