Nádoba, nádobka
Nádoba, nádobka, y, f. N. — podoba (zastr.); odtud: nádobný. — N., náradí n. náčiní, zvl. na něco tekutého n. sutého, das Gefäss. V. Vz Nářadí, Náčiní, Nádobí. N. hliněná, picí, k masti, pro koření, V., pro popel (popelnice), baňatá, vypuklá, D., ocetní, Kom., sklenná, noční, kalicí, dojecí, Jg., od- kuřovací, Nz., okrouhlá, vejčitá, čtverhranná, válcovitá, kuželovitá, drobná, malá, veliká, Sp., plechová, s poduškou, z pružce, cínová s vložkou porcelánovou. Cn. N. zásobná, čerpací, k naplňování, k vylévání, obětní, k pití (picí), na vonné oleje atd., Prm., obřadní. N-bu podstaviti n. podsaditi, vymyti, vyplá- knouti, D. Umí n-by vyprazdňovati. Vz Opil- ství. Č. Po n-bě řemeslníka poznáš Pk. N-y africké, řecké, staročeské, vz KP. I. 50.—60. Člověk nádoba křehká. Hlr. — N. zevnitřní smyslů, äussere Sinneswerkzeuge. Rak na nádobě (údu) mužské. Ras. Kokořík n-bu k smilství zbuzuje. Jád.