Náhon
Náhon, u, m., nahonění, das Antreiben, der Antrieb. Ta měla n-ny (naháňky, strach. Vz Naháňka). — N., místo, kudy voda na mlýn atd. se nahání, Jg., přítok na vodní kolo, Zuleitungs-, Zuflusskanal, Prm., das Gefäng. — Jí. N-ny slovou též po cestách příkrých stružky přes příč vedené, sloužící dílem k tomu, aby voda na obě strany do příkopů odtékala, dílem i k tomu, aby vůz v prudkém běhu jimi se zastavoval. Jg. — Jí., jímka, kladená dřeva přes řeku, aby polena tudy neplynula, der Vorhieb. Jg. — Jí., voda na- háněná, das geleitete Wasser. Skrze vrby náhon teče. Jg. — N., nános, co voda nanese (dříví, smetí, země). Das Aufgeschwämmte: Erde, Holz atd. — Jí., a, m., ves u Kr. Hradce. PL. (Jmenuje se tak, protože leží skutečně na náhonu. Fr.)