Náhrada
Náhrada, y, f., nahrazení, odplata, od- měna. N. v theologii jeden ze tří způsobů, jimiž restituce díti se může = napravení škody jiným nepravě učiněné. MP. 194. N., škody vzniklé napraveni. Der Ersatz, die Entschädigung, Schadloshaltung, Genug- tuung. Jg. N. útrat, škody. V. N. účetní (Abrechnimgsersatz), smluvená, mírná, veliká, nepoměrná, úhrnkován. úhrnkem, spravedlivá, za ošetřování pražských příslušníků v ne- mocnicích přespolních. Šp. Za ztrátu nebo porušení zboží n-du dáti. Pr. N. za opožděné dodání (vyplnění); n. škody pro nevyplnění. Pr. Bez odměny a náhrady (darmo), bez n-dy nechati. V. N-du dostati. D. Právo požádání n-dy za uražení osoby. Johant. N-du vyše- třiti, vyměřiti, účtovati; právo k n-dě; po- hledávání, způsob, vyšetření, vyměření, mě- řidlo n-dy; nález, žaloba o n-du. J. tr. Lhůta, k zapravení smluvené u-dy; smlouva o smlu- vené n-dě; pramen, povinnosť n-dy; povinný n-dou (k n-dě) někomu; n-du rozvrhnouti, rozděliti, naznačiti, udati; jednání z n-du (v příčině n-dy); jistá čásť n-dy. Sp. N-du někomu dáti, činiti. Us. N za co — novější vazba. N. dávek lépe než: za dávky. Rk. — N., věc sama, kterou se škoda nahrazuje. S. N. Dostal náhradu, za pluh násadu. Č.