Naj
Naj-, předpona superlativu, nyní: nej-; m. na-; je vsuto : najvyšší. Mkl. II. 359. V Jungm. Slovníku: naj- (na,y-) ex nad secundum grammaticos profectum. D. Gr. 16. V Kt. Ml. 3. vyd. 54. čteme: Superlativ sta- ročeský tvoří se 1. předložkou nad, z níž se naj přestrojením zubnice d v j vyvinulo na př. Nad-jedn-ější nade vsie. St. Rodu naj-vyš-šieho. ŽK. V z D se střídá s j. Totéž v Ht. Sr. ml. 222.: nej- m. strčes. a slov. naj, které tuším z předložky nad oblíbenou proměnou d v j povstalo. V Jir. Nákr. 59.: Předpona naj- není než dvojný genitiv najú, i znamená tedy najníží tolik co: nás dvou nižší. Najú přešlo v naj právě jako ku př. zaju, zajutřie v zaj : zajtra, zajtřie. Bž. Ml. 136.: nej- vzniklo zpětnou přehláskou z naj-, jež pošlo z ukazovacího na-, k němuž při- suto j. Je to buď dativ neb akkus. cíle a má význam = velmi, maxime. Cf. Prk. v progr. přibraní. 1876. str. 16. Jego naj počitachu, eum maxime colebant. Vz tam více. Super- lativ a Nej-.