Nakládati
Nakládati. — abs. Musí n. chovaje lidi. Št. Kn. š 155. — co: ohník (oheň roznítiti). Slov. Vch. Nalož všecku sílu svú. Výb. II. 46. — čeho. Skříně jest vnitř stříbra a zlata nakladena. Homl. fol. 136. b. Cf. Brt. S. 3. vd. 45. P. — co nač, kam (odkud, proč). N. archy na tiskací stroj. Dch. N. na kozub (oheň rozdělali). Němc. III. 255. Teď na něj nebyl kdo nakládat. Us. Vk. Nebylo možno, abych přes tři sta z své ruky na tu Po- stillu n-žil. Dik. Vše na rúcha nakládají Št. Kn. š. 103. Musíš práci na to naložiti. Št. N. 129. Byť bylo pro Buoh tolik sbožie naložiti na některú potrebnú věc; N. práci nač. Št. Kn. š. 18., 165. — komu (proti komu, jak, kde). Ve válce brzy té, brzy oné straně štěstí nakládalo. Šmb. S. II. 278. Lid veškeren zajisté apoštolům n-dal. Sš. Sk. 61. Kteřížby kterým všetečnostem nakládali. 1421. Pal. Rdh. 1. 182. N. jedné straně proti druhé. Pal. D. II. 2. 78. Aniž se bohatému proti chudému v čem nakládá. Vě. Kteří by po něm stáli a jemu nakládali Pol. List. 16. (r. 1584.). Kteřížby těm bludům nakládali (jich se drželi). Výb. II 369. Joab nakládal Adoniášovi (klonil se k němu). Bj. N. komu křivým soudem (o soudci). Št. Kn. š. 146. Nebo přidržel-liby se (král) jedné strany a jí nakládal. Výb. II. 666. Naklá- dajú Albrechtovi. Výb. 1. 469. Sv. Mikuláš nakládá dětem. Us. Rgl. — s kým kde jak. Na sněme pěkně spolu n dali, aby ... Let. 123. — s kým oč. Sliboval se mnú o to naložiti. Půh. II. 204. — co k čemu. K obecnému dobru větší snažnojť n. Žžk. 4. Abychom k boží chvále deň boží (svá- teční) naložii. Hus I. 121. — kam čím Máť V dítko retem ohníka nakladla, by zpěvná jásavosť z dušky mu nepadla. Hdk. C. 49. — co komu na kterou dobu. Do roka nemeckú reč nám naložil. Koll. Zp. I. 41. — več kdy. Neb móž se to naho- dili, že to, coj' dávno bráno mýto v pokoji, bude v nepokoj v jednu chvíli naloženo. Št. Kn. š. 155.