Nakloniti
Nakloniti, il* én, ění; nakloňovati; na- klánět, el, ění = ohnouti, beugen, neigen, zu- neigen ; náchylným učiniti, geneigt machen; mnoho se kloniti, sich oft, lange neigen. Jg. — co, koho. Naklonil mysl jeho k sobě. Jel. Naklonil k nim lítostí všecky. Br. Na- kloň srdce mé. Mand. — čeho : kolen a hlavy n. Rad. zv., Let. 483. Vz Assimilace. Naklo- niv nebes sstoupil. Br. Ucha, uší. Ros., Pešin. Dobrotivých k spravedlivým prosbám nakl. uší. Háj. Katilina uměl sobě lidí nakloňovati, lépe: lidi. Brt. — komu čeho : pravdě ucha n. Jel. Uší mi nakloň ochotně svých. Kom. — co, koho, se, čeho kam, ke komu k čemu. K jejich řečem rád ucha naklo- ňoval. Jel. On jej k tomu naklonil. Dch. Mi- lostí k někomu se n. Bl. 72. Až téměř nedaleko toho chybilo, že soudce k sobě a k své při naklonil. V. Někoho k svému zdání n. V. Někoho k dobrému. Br. Srdce svého k že- nám n. Br. Někoho ke své straně. Srn. Se k zemi. Jel. Ucha k slovům n. Br. — koho čím, skrze co k čemu. Někoho službou k sobě n., prosbami, pěknými slovy, milostí, V., láskou. Har. — Br. Někoho skrze dary k sobě n. V. — koho, se kam, na co. Na stranu se n. Hlas. Aby se každý na svou cestu naklonil. Chč. 452. Naklonil své hlavy na trávu zelenou. Er. P. 503. — se. Den se naklonil. V. Nakláněti se ---..: mnoho se kláněti. Us. — se z čeho v co, kam. Ms. — se kam proč. K způsobu mluvení lid- ského se nakloňuje pro snadnější pochopení. Br. — se komu. Dosti se mu nakláněli (kláněním nasloužili). Ros. — aby. Naklonil se, aby se střele vyhnul. Us.