Nákov
Nákov, u, nakovadlník, nakovník (na Slov), nákovadlen, u, m., nákova, nákovadlna, na- kovadlina, nakovadlnice, nákovadleň (dlně), f., nákovadlí, nákovadlo, nakovadlno, kova- dlina, der Amboss. Kovář železo na náko- vadlu kuje. Kom. Na jedno nákovadlí jedno- stejně bíti (s někým, s ním držeti). V. Vz Povyk, Č., Pomoci. Lb. Najedno nákovadlo tlouci. V. Vz Stejnosť. Č. Býti mezi kladivem a nákovadlem (v nesnázích). Us. Špalek k ná- kovadlí. D. Něco znova na nákovadlo vzíti (znova pracovati). V. N. sehnuté (u špendlí- káře), ležící (u kotláře), nastrčené (u téhož), rohaté (rohatina), nosecí, paleční, k sekání. Není-liž srdce tvé tím nakovadlím, na kterémž tak mnoho marných a hříšných myslení, slov a skutků satan kuje. Kom. Stůj pevně jako nákovadlí ubíjené. Sš. Oa 98. — N. v uchu, vz Ucho.