Náležeti
Náležeti, 3. pl. -žejí (D., Br., V.; náleží, D., Kom., Mkl. Vz Zk. M1.110. Dle Brs. 18. má správně ,náleží´ pocházejíc od ležeti, než přijavši dlouhou předložkou jiný smysl, tvoří ode dávna 3. pl. na-ejí: náležejí), žej, žeje (íc), el, ení = něčí býti, přináležeti někomu, an-, zugehören, Eigenthum sein; vztahovati se, patřiti, Beziehung haben, gehören, be- treffen, darunter zu rechnen sein; přináležeti, příslušeti, slušeti, sich gehören, ziemen, ge- ziemen, gebühren; záležeti, daran liegen. Jg. — abs. Sem náleží, přináleží; sem to nenáleží. V. Tam náležejí kotláři atd. Kom. Což náleží a sluší. V. Nezachovati se, jakž náleží. Sych. Neumím jim jak náleží vy- hověti. D. Více než náleží. V. — komu. Kterému právu manžel náleží, k tomu také manželka jeho. Kol. 15. Ač náležela-liby pře tomu soudu. Zř. F. L Co všechněm náleží (obecné jest). V., Kom. Komu na tom zá- leží? Us. Tobě náleží (sluší). V. Nežádej toho, co jinému náleží = což jiného jest. Cf. Nepožádáš ničeho, což jiného jest. Pěkně tedy píše Lev z Rožmitála r. 1527.: Jestliže jste co od kostela vzali, což jest téhož ko- stela (= což témuž kostelu naleží n. patří). Šb. — komu jak. Jakoby jim z práva ná- ležely. V., 8. a Ž. To mu vším právem ná- leží. Us. — k čemu. K sobě n. (patřiti). D. K tvému úřadu náleží (sluší). V. K jistému soudu a právu n. Solf., Er., Zř. F. I. K ně- jaké faře n. J. tr. K jistému kostelu nebo záduší n. V. Skutek, kterýžby k souzení soudem zemským náležel. Vác. XX. Kdožby mana z manské věci před který jiný soud pohonil než před dvorský neb manský, ku kterémuž kdo náleží, že mu ten půhon bude zdvižen; Poněvadž některé městečko k témuž zámku náležející daleko od zámku jest. Zř. F. I. — kam (čím). Náležím do toho stavu osudem. Kom. Někam osadou, D., farou n. J. tr. Ten ostrov náleží pod správu Be- nátčanov. Har. Kolos rhodský náležel mezi sedm divů světa. Ml. — na koho, na co. Náleží to na mne (sluší se). Ros. Jak na jeho důstojnost' náleží. Br. Opatříme ho tak, jak na vězně náleží. Sych. To na ně nenáleží. Vrat. 8. — na čem (komu). Na penězích nám málo náleží (záleží). Us. Prorokům na tělesném jedění a pití málo náleželo. Roz. Urb. Reg. — komu pro co. Pro jeho vě- domosti náleží mu první místo. Ml. — komu po kom. Co jim po předcích náleží. Er. — s inf. Dobrou pověsť náleží zachovati. V. Účinnými býti na možné (bohaté) náleží. Lom. Manželky milovati vám náleží. Flav. N-ží nám tak učiniti. Br. Vz Dostati se. — aby. Správci lidu náleží, aby .... Háj. Ná- leží na obžalovaného, aby .... Rk. Náleží, aby obec věděl jak spravovati. V.