Náležeti
Náležeti, náležívati. Cf. Bž. 194. — abs. Jsem s tím, jak n-ží. spokojen. Vlč. Jak náleží hezký člověk. Sá. — komu (kdy). Jí mé srdce pro vždy n-ží. Šml. Jakéž (právo) komu n ží. Kol. 3. Jemu chci n. v životě i v smrti, dnes i na věky. Mž. 3. Dobrým odplaty n-ží. Hořek. 65. a. — Pozn. Či je to ? To je tatíčkovo, našého Francka. Kdo je silnější, toho ty peníze budú. Mor. Tam v té příčině (m. gt. přisvojovaciho) nikdy neužívají ,patřiti, náležeti' a p. ger- manismů. Brt. D. 180. — komu jak. Důsto- jenství knížecí jistým rodům dědičně ná- leželo. Šmb. S. II. 138. Vítězi v lásce n. Kká. K sl. j. 47. — k čemu. Věci k jídlu náležející. Pref. 11. To n-ží k věci. Us. Obé (věro- a mravouka) n-žejí k sobě. MH. 1. — kam. To pod jiné soudy n-ží. Žer. Sn. 74. Martinus z Mohelnice scestná chování některých prelatuov před něj n-jících tuze trestal. Dač. I. 171. — na koho. N-ži na opatrného, aby . . . Pk. Aby tak se cho- vali jak na dobré křesťany n-ži. 1537. Mus. 1883. 142.