Námětek
Námětek, tku, m., přístřešek, něm. das Vordach. Rohn. N. zdi (stěny), der Vorschub. — N., prkénko, které se dává na stavidlo, aby se více vody nadrželo. Vys. — N-ky důvtipné (nápady), Berg., Rk. — N., Ver- anlassung. Když se mi n. k tomu hodí, doleji toho nezapomenu. Bart. 30. Námětek vzal apoštol ze slov. Sš. I. 141. N. zavdati komu, Sš. J. 13.; hříchům, ke svědectví naskytnouti. Sš. I. 76., Sš. L. 182., 192. N. vzíti z něčeho k čemu. Sš. Sk. 1., L. 207., J. 64. Všelijak n-tku nějakého k žalobám na něho se domáhali. Sš. Mt. 213. — N., námitka, der Einwurf. Skrze to umění důvtipnými námětky tajná pravda nalezena bývá. Kon. hoř. 55. — N. = líha k válení a spouštění sudů na kantnéře, die Schrotleiter. Rohn. Námětka, y, f., die Applikation. Šp.