Namítati. — abs
Namítati. — abs. Tkadlec namítá = niť po niti na naváděcí jehlu podává, by osnova brdem se protáhla, když se dává na stav a je nové brdo. Hk. — čím. Slova přísloví znějí o nějaké zevnitřní, tělesné, známé věci a namítá se jimi něco vnitřního, duchovního, měné známého. Km. II. 324. — co o čem. O vlasti turovské Nestor jen zběžně leccos namítá těmito slovy. Šf. Strž. II. 122. — kde. V slovanském jazyku na- mítá se nám jméno Manjak (objevuje se). Šf. Strž. II. 246. Ty vesnice podnes se tam namítají (objevují, jsou). Ib. 277. — jak: laskavě. Šml. I. 40. Tu se přirozeně n-tá tato úvaha. Dk. — koho. Ten ho namítl (nabral, pořádně šťouchl). Dk. U Litomyšl. Msk.