Námitka
Námitka, namítka, y, f., co se namítá, navrhuje, die Vorbringung, Bedeutung. Ná- mitka m. námětka, sr. nálevka, náběrka, ná- měrka, nápěnka; namítka jako: nabídka, za kázka, přihrádka. Mk. — 2. N., pochyba pronesená proti některému domnění. Der Ein- wurf, die Einwendung. N. je věta odporná nějakému tvrzení, jež se za pravdu vydává. Hš. Vz více v S. Ň. N-ku odvésti, odvoditi, ukliditi, odkliditi, odbyti. Sš. I. 74. ,78., 101., Oa. 12. N-u z něčeho proti čemu čerpati. Sš. I. 103. Nemám do toho žádné námitky = ne- maní čeho namítnouti. Šm. Námitky zavrh- nouti, námitkám místa nedati. J. tr., Er. N-ku poraziti. Nz. N-ky činiti, vyvrátiti; známy jsou n-ky proti jeho učení. Ňt. N-ku v kořenu podryti. Sš. ?. 103. S n-ou se vy- tasiti. Mt. 12G. N. proti volbě. Pr.