Namluvení
Namluvení. To se zůstavuje při jejich dobré vůli a n. Wtr. exc. Namluviti koho N-vil Avary, chana Bajana. Pal. Rdh. II. 63. Kázala mně moje máti provazníka namlúvati, toho nechci. Sš. P. 483. Pěkně je n-val. Bl. Namlouvali jej, aby učinil odvolánie. M. J. z Pr. 17. — se = umluviti se. Namluvíce se učiníte, jakž budete ráčiti. Arch. VII. 353. — koho k čemu. A Jičín se toho přichopí a mistra Jakúbka k tomu namluví. Výb. II. 233. — k čemu čím. Některé osoby dary ku po- moci n-vil. Abr. — komu. Komu to chceš n.? Sá. Co sem se mu n-vil, aby to ne- dělal. Us. Tč. Ti pak n-vili Václavu. Pal. Rdh. II. 136. — čeho zač. Ty toho n-víš za groš do putny (mnoho). Šml. — oč. Já sem vo tebe namlóval, druzí čekale v síni. Sš. P. 323. — koho nač. Aby ho na to n-vil. Abr. Ji na to n-vli, aby zapálila. Pč. , 27. — koho jak. Pod věrú veliké přísahy jeho n-vili. Pass. 840.