Namluviti
Namluviti, il, en, ení; namlouvati. — N. = mnoho mluviti, viel reden; naváděti, nutiti, přemlouvati, über-, be-, ein-, aufreden, beschwatzen; rozmluvu míti, besprechen; überreden ; anwerben ; werben, freien ; Ver- trag machen. Jg. — koho. Kat. 422., Dal. 123. — koho k čemu, nač (navésti, do- nutiti, přemluviti). Kněze na to namluvichu. Dal. 101. (58.). Namluvil je na to. V. Na nic se nedá n. V. K takovým skutkům n. se dají. V., J. tr. — Sych., Lomn., Solť.— koho čím (na co): pěknými slovy, Š. a Ž., kraso- mluvností. V. Vršovci žádným způsobem ho na to nemohli namluviti. Háj. Někomu něco hádkou n., aufdisputiren. Dch. - komu koho (kdy). Sobě děvče n. V., D., Er. P. 265., 2GG. On si mě namluvil o musice. Er. P. 135. Někomu pannu n. Háj. Sobě křivé svědky n. (získati). Pr. — komu co, čeho (nalhati). Us., Pass. Lži někomu n. Us. Ten mu toho namluvil (i. e. mnoho). Us. - se s kým (dle čeho), rozmlouvání míti, sich unter- reden. V. Tu sě s matkú namluvichu. St. skl. I. By se dle libosti s ním namluvili. Tkadl. Žádaje se s tebú n. dobře před sně- mem, sich voraus besprechen. Hl. — se oč (smluviti). Jakož jsou se strana pod obojí s osobami od stavu pod obojí o to namlu- vila, Apol. — o čem. Mnoho toho o lásce namluvil. D. — se na čem. Na tom jsou se mezi sebou namluvili. Apol. — se: na- mlouvají se (i. e. k manželství). Us. — aby. Namluvili ho na to, aby s ním v smlouvu vešel. V. Namlouval mne, abych . . . Kom. komu, einen Verweis geben. Otec dceři namluvil. Na Mor. Mřk.