Nápadník, a, m
Nápadník, a, m., nápad mající na dě- dictví n. statek. N-kem slove ten, komu nápadem právo připadnouti má, kdo po jiném má děditi a dědí. S. N. Der natürliche Erbe, der Intestaterbe, der Anerber (který nepo- třebuje žádné poslední vůle); der Nachfolger im Besitze überhaupt. N. v statku umrlého. V. Pravý a řádný n. V. K čemuž otec právo má, syn také i n. jeho. Tov. 85. Kdyby někdo zatčen umřel, tehdy původ nápadníka a držitele statku téhož zatčeného může obe- slati k dostičinění. Faukn. Kdyby kdo umřel a n-ci jeho po něm kterých půhonců se doptali, ježto by řádné po umrlém k tomu právo měli. Tov. 58. N-ci slávy nebeské. Br. Dědic a n. království. V. N. koruny. Rk. — Vz Nápad, Gl. 168., Kn. dr. 136., Rb. 268., Vš. 566. — N. — milý, der Freier, Werber, Geliebte. Jg. Má n-ka! Její n. Us.