Napájeti
Napájeti, 3. pl. -ejí, ej, el, en, ení (z koř. pi, i v aj se stupňovalo. Gb. Hl. 142.); na- pojiti, il, en, ení = dáti píti, tränken, zu trinken geben. —co, koho: napoj dobytek, Us., koně. Jel. Déšť, sníh napájí zemi. Br. N. duši žíznivou. Br. Já vás nebudu napájat. Na mor. Zlínsku. Brt. Přieval napojije zemi. BO. — se, koho, co čím: koně vodou, V., se krví, Troj., meč krví, prach vodou, Háj., něco kyselinou, Vys., louku vodou. Us. Strom se mizou země napájí a krmí. Kom. Did. 77. — Po něm on se svým bratrem v ko- nírně, pod kolnou, z potoka koně napájel.