Naplniti
Naplniti, il, ěn, ění; naplňovati = plné činiti, an-, ein-, voll-, er-, auf-, ausfüllen, vollmachen; zadosť učiniti, erfüllen; nahra- diti, ersetzen. Jg. — co: prosbu, slib, pří- pověď, žádosť, rozkaz, zákon něčí n., V., vůli něčí, Troj., Brt. 3. 1., slovo, Br., místo, D., přikázání, Plk., rukojemstvo. Kn. rož. 230. I rád učiním a naplním vaši vůli. Tov. 2. N. věci (ustanovené). CJB. 335. — čeho (této vazby už neužíváme). Naplnila sě jest země střiebra a zlata. Výb. I. Vz Naplněný, N. se čeho. Cf. Vešken přiekop umřelých nametán. Pass. 365. Víno tvé namiešeno j'vody. O 7 vstup. — se, co, koho čím: nádobu vínem, Har. I. 95., Ros., koho ra- dostí, rozkoší, V., žlučí, dýmem, parou, Jg., leskem, Rkk., svá slova skutkem n. D. A všecko naplněno dobrým. Žalt. klem. 83. b. Bůh divadlo přírody malbami atd. naplnil. Kom. N. knihy obrazy. Zlé svědomí mysl lidskou strachem naplňuje. V. Což jí slíbil, to také skutkem naplnil. V. Příkopy vodou se naplnily. Vrat. — co jak : nádobu do vrchu. V. — komu. Aby naplnil Hospo- din Abrahamovi, což mu zaslíbil. Gen. To prikazujem, aby přijímačům veškeren čas tak zmeškalý včele byl naplněn. CJB. 355. — se na kom, na čem. Naplnila se na tobě naděje má. Jel. Víme, že na tom naši vůli naplníš. Žer. Záp. II. 116. — se čeho. Vina a jiných rozkoší se naplníce. Chč. 301. — se při kom. A v skutku při něm se napl- nilo. Br. — aby. I stalo se, že se naplnili dnové, aby porodila, Br. — Vz Plniti.