Napomenouti
Napomenouti (zastr. napomanouti), nul, ut, utí; napomínati; napomínávati, mahnen, ermahnen, vermahnen, warnen, verwarnen, einreden. Jg. Napřed n. D. — někoho (akkus. i gt.) k čemu, z čeho, s inft. nebo aby. Napomínal jich. Br., Kram. Napomínal je. Háj , V., Flav. Někoho z dluhů. V., Let. 224. Tvá povinnosť tě k tomu napomíná. V. K po- kání koho n. Kom. Napomínali židův. Plác. Kanovníkyvnapomínal života polepšiti (=aby polepšili). Živ. sv. Norb. On jich k utíkání zlého napomíná. Br. Dáváme jim plnou moc a právo z té jistiny i z úroků nás napomí- nati. Rkp. 1637. Hrš., Faukn. 10. N. někoho v slušném času. Vác. XIII. N. někoho z peněz. Půh. 206. N. koho z čeho. Bart. 2. 13. N. koho k dobrému. Št. N. 48. Napomínám tě z těch bolestných noh (skrze ty b. nohy). O 7 vstup. — oč: o navrácení věci. Er. — na co. K tomuž vás na povinnosti vaše na- pomínali. Act. Ferd. — koho o něčem. Žalanský. — koho, se čím. Tím se každý napomíná, aby pýše utíkal. Pláč, Kom., Č. Sv. Pavel tím podobenstvím napomíná lidí. Chč. 614. N. koho bratrskú láskú. Arch. I. 11. Smrť všechněch hlasem napomínala. Kom. Lab. 19. — koho zač. Napomínám vás za kecu a za hlavu (keca = kštice). Gl. — koho v čem: v dobrém. Št. N. 111. — koho skrze co. Napomínám tě skrze snětí s kříže. O 7 vstup. — že s indikt., vz Chtíti. Napomínáme Vás, že budete pozor míti. Br.