Naprášiti
Naprášiti, il, en, ení = prachem posy- pati, ein-, bestäuben; prachu nadělati, viel Staub machen, erregen; mnoho prášiti, lange, oft stäuben. Jg. — abs. Ten tu naprášil (prachu nadělal). Jg. — (komu co) čím, (co, čeho) kam. Naprášil si vlasy moukou; mouku (mouky, gt.) do vlasův, na vlasy; naprášil si vlasy. Ros. Sám do svého hnízda naprášiv (= svého nepohodlí sám příčina), musí zase do něho vlézti. D. Vz Pytel. — se čeho, s čím, lange, oft stäuben. Us.