Nápravník
Nápravník, a, m., feodalis, man. Sv. ruk. 317 b. Nedal mi berně jako jiní n-ci. Půh. I. 334. Kromě útraty na dvuor a na n-ky. Arch. VII. 292. Syn jednoho n-ka u Čáslavě. Let. 326. — N. zemský, der Stati balter. Výb. II. 564. — N, os. jm. — N. Robert, dr. a advok. ve Vlašimi, + 1877. Vz Tf. H. 1. 146., Rk. Slov. — N. Eduard, hud. skladatel. Vz Rk. Slov. — N., sam. u Pelhřimova. — N., u, m., der Achsen- schenkel. N. přední a zadní. Us. Pdl.