Naroditi
Naroditi, il, zen, ení; narázeti, 3. pl. -zejí, el, en, ení = zroditi, gebären. — abs. Když se děvče narodí, psi vyjou, a když chlapec, kohouti zpívou. Kda. — komu čeho (kde). To mu v střevích červů narodilo. V. Lítá lvice, co nám narodíš žalostí. Troj. Ta mu synů narodila. Us. — se. Dítě se narodilo. Us. Byloby lépe, bychme sě nenarázeli. St. skl. Vz Narázeti. Mohl by sě raději ne- naroditi. BO. Ještě se nenarodil ten, kdoby se líbil všem. Us. Ještě se nenarodilo a už se okřtilo. Vz Pověst'. Č. Dnes se znovu narodil (šťastný pro něho den). Vz Štěstí. Č. — se z čeho. Narodil se z mé dcery. Jel. Po druhé narodili smy sě z vody. Gh. Nikdy více neroď se z tebe ovoce. Br. Co se z kočky narodí, nebude (nechce) než myši chytati. Jg. N. se z panny. Kat. 1892. Vz Narozený. — se od koho: od panny čisté. Kat. 1299. — se k čemu. V. — se v čem. Jazyk, v němž se kdo narodil. V. Ve stu let nenarodil se takový rytíř. Us. Narodil se v košilce. Vz Provázek. Č. — se nač: na svět. V — se čím: boháčem, umělcem (ne: co boháč, co u). Vst., Km. Nikdo se nenarodil mudrcem. Č.N. se chudým, Chč. P. 52. b., člověkem. Kat, 1779. Kdo se na- rodil vlkem, tomu liškou nebýti. Č. N. se žebrákem, mrzákem. Brt. Instr. 16. — se proč: Kristus narodil se pro spasení lidí. Koc. — se na čem: na nešťastné planetě. C. N. se na dobré planetě, Us., na ošklivci (nikdo ho nemá rád). Us. v jihozáp. Čech. Šb. — koho jak. Narodila ho bez bolesti. St. ski. N. koho po hlavě, po nohou. Lk. Narodil se pod střechou před časem, před mým synem, po jeho dceři (později než ona). — kdy. Vz Narozený.