Nařčený, narčený
Nařčený, narčený; nařčen, a, o. V. N. = zlehčený, zmařilý, zhaněný, beschul- digt, beschimpft, in üblen Ruf gebracht. Vác. XXXIV. A ten nařčený z takového nářku nechtěl se podlé práva vyvoditi. Zř. F. I. Na tom se ustanovili, aby s žádným narče- ným nemluvili, ani obcovali. Bart. N. pře, svědek, člověk. Jg. — čím: žalobou, Pr. Kut., zlodějstvím, Jel., bludy. Hus. — z čeho: z bludů. vyzn.— v čem. Rk. — na čem. Ktož jest na cti nařčen (verleumdet). VI. zř. 273. Vz Naříkati.