Naříditi
Naříditi, il, zen, zení; nařizovati (m. na- řezovati; nařizovati na rozdíl od nařezati — nařezovati. Gb. Hl. 36.), ustanoviti, ver-, an- ordnen, bestellen, ordnen, verfügen; einsetzen; poručiti, befehlen, verordnen, auftragen, auf- geben, beordern, anschaffen. Jg. — abs. Na- řizujeme a ustanovujeme. Us. Vrchnosť na- řizuje. D. — co, koho: noční stráže, Cyr., zaklínače, Br., lík, D., práva a řízení, V.v poručníka, Kol., učitele (ustanoviti), zasvě- cený svátek. D. Co Bůh uložil a nařídil. V. — co komu: práci, plat. Ros. Jiným po své vůli práva nařídil. V. N. si hodinky. Us. Dch. — Br., Nz. — koho k čemu. Kdo vás k tomu nařídil? Sych. — co, koho kde.
N. koho na míste jiného (jako zástupce). V.
Nic dobrého mezi sebou nenařídili. Trip. Při zvonicích nařízeno jest. Schön. Při nás to nařídil. Schön. V městech trhy n. Kom. — koho čím: Správcem města ho nařídil. Plk. — o čem. Římané nejvíce práv o tom na- řizovali, aby ... V. Císař takto o tom na- řídil. Plk. — Pr., Smrž., Nz. — co o čem jak. O důchodích dle vůle a libosti. J. tr.. Er. — za koho. Za dědičku nařizuji. Rkp. 1631. — co pro koho: učení pro mladé i staré. Kom. — s inft. Nařídil mu to učiniti. Ros. — aby. Nařídil, aby se to stalo. D.