Nastoupiti
Nastoupiti. — abs. Ať hned n-pí (šp. narukuje, o vojínech). Dch. — co: cestu, Dch., Pal. Rdh. I. 236, 202., 296., Lpř. Děj. I. 127., Šf. Strž. II. 250., I. 38., Vrch., vládu, Lpř. Děj. I. 96., Šf. Strž. II. 307., zpáteční tažení po suchu, Lpř. J., životní dráhu, Osv., svoji pouť. Vrch. Jiné n-pí její místo. Vrch. Myth. I. 210. Kyvadlo n- puje pohyb (počíná se hýbati); Tytéž síly n-puji pů- sobení své, když počínají působiti. ZČ. I. 261., 249. Dajž Buoh, abyste tak ty věci nastúpili. Arch. VII. 352. — Pozn. Vazba n. nač jest lépe doložena. — nač (kdy): po někom na úřad, J. tr., po otci na vládu n. Lpř. J. N. na zpátečně tažení. Šmb. S. 1. 206. N. na cesty, Pal. Rdh. III. 50., 296., na prostředky, lb. 152. Pročež na tu cestu n., máme. V. Za pýchou vždy se loudí a na paty jí nastupuje Nemesis. Výb. II. 1623. Na jejichžto šlépěje tento nastoupal. Bart. 159. A jakž n-pi na né. Alx. V. v. 1441. (HP. 35.).— na koho jak: pořadem práva, Jem. gerichtlich um eine Sache belangen. J. tr. — kdy v čem. Po Peisistratovi n-li v tyranidě synové jeho. Lpř. Dj. I. 88. — komu čím kam. Jí oběma nohama na břicho n-pil. Pož. 195. — nač. Za vokativ leckdy n-puje nominativ. Ndr.