Nastrojiti co
Nastrojiti co. Ústa jich nastrojoval (řídil). Sš Mt. 12. N. povstání, spiknutí, vzpouru, Šb., Šmb., řeč. Ezp. 1517. — k čemu. Tato svědectví k témuž svědectví vedou a nastrojují. Šf. Strž. I. 302. — nač Nepřítele jsme na sebe n-li. Lpř. Sl. I. 98. Bylo to n-jeno na taškářský kousek. Us. Mordy na ně n-jil. Výb. II. 761. N-jil sobě na to kníže (akkus.). Výb. II. 1455. — co, čeho čím. Starý zákon všemi obětmi, oči- stami a obřady svými jenom takový odpust hříchu nastrojoval. Sš. L. 29. Tonem a na- strojuje či nalazuje se druhá struna houslí. S. N. Nastrojivši Drevanům ženskou chy- trostí záhubných úkladův. Šf. Strž. II. 89. — co, se jak. Děvečka husy pase, pěkně nastrojá se. Sš P. 101. Život svůj k něčí libosti n. Výb. II. 1665.