Nátoň
Nátoň, Č, m. a f., nátoní, n., místo, kd? se dříví štípá. Der Holzplatz. Dojdi nabrat dřeva na náton. Us. u Uh. brodu. Kd. Na tom našem nátoní, zatočil se šohajíček na vraném koni. Mor. P. 367. Zb. — N., špalek, na němž se dřeva štípají. Der Holzstock. Ti kuchaři naši vaří nám ze mhly kaši, náton (m.) paří, trdlo vaří. Píseň veselé chudiny 15. stol. Sml. Ruku, hlavu někomu na ná- toni utíti. Dal. — N., válec, tlusté dřevo. — N., na Mor. pařez, špalek, der Stock. — N., odpadky při dělání dříví, zvl. shnilé dříví se zemí smíchané, kterým se mrví. Mus. Na Slov. Kd. Die Holzabfälle, m. — Koř. tbn. Prk.