NaučitiNaučiti, il, en
, ení;
naučovati; naučová- váti, lehren. —
se, koho čemu, zřídka: k
oho co. On ho tomu naučil. Ros. Ani abecede se nenaučil. V. Kde jsi se tomu naučil? Ros. Naučil ho moudrosti. Sap
. N
. se něčemu. Chč. 448., někoho něčemu. Dal. 66. Bůh rád slyší ta slova, kteráž jest ráčil své křesťany na- učiti
. St. Bývá někdo ke všemu způsobný a mnohé učí. Br. Z nedojepie jsem se naučil všecko. BO. Také Brs
. 110. doporučuje vazbu: n. se čemu. —
se čemu od koho. Od nich naučíš se opatrnosti. Br. —
se (čemu) z čeho. Naučí se tomu ze slov mých. Flav. N. se čemu z věcí samých. Kom. —
se čemu jak: z paměti. V. —
se koho, čeho. Naučil se ho dosti
, avšak nic nenaučil
. Ros. To jsem se toho naučil (dlouho). Rk. —
se čemu kdy. Čemu se nenaučí Janoušek
v mladosti, tomu se ne- naučí Janek v starosti. Jg
. —
se čemu čím: zlým věcem zlými příklady. Kom. —
s inft. Nouze naučila Dalibora housti. V
. Hlad naučil osla (medvěda) na housle hráti. Jg. Naučím tě v kostele hvízdati (já z tebe tuto nectnosť vypudím)! Bibl. Naučil se báti Hospodina. Br. Nauč mne počítati. Us
. Na- učil jsem se ho znáti
šp. m.: poznal jsem ho, seznámil jsem se s ním. Bs., Šr
., Brt., Brs. 110. Vz Infinitiv (Brousek. 3
.). —
aby. Naučil se tomu, aby to věděl. Us. — Vz Naučený.