Naučiti
Naučiti, il, en, ení; naučovati; naučová- váti, lehren. — se, koho čemu, zřídka: koho co. On ho tomu naučil. Ros. Ani abecede se nenaučil. V. Kde jsi se tomu naučil? Ros. Naučil ho moudrosti. Sap. N. se něčemu. Chč. 448., někoho něčemu. Dal. 66. Bůh rád slyší ta slova, kteráž jest ráčil své křesťany na- učiti. St. Bývá někdo ke všemu způsobný a mnohé učí. Br. Z nedojepie jsem se naučil všecko. BO. Také Brs. 110. doporučuje vazbu: n. se čemu. — se čemu od koho. Od nich naučíš se opatrnosti. Br. — se (čemu) z čeho. Naučí se tomu ze slov mých. Flav. N. se čemu z věcí samých. Kom. — se čemu jak: z paměti. V. — se koho, čeho. Naučil se ho dosti, avšak nic nenaučil. Ros. To jsem se toho naučil (dlouho). Rk. — se čemu kdy. Čemu se nenaučí Janoušek v mladosti, tomu se ne- naučí Janek v starosti. Jg. — se čemu čím: zlým věcem zlými příklady. Kom. — s inft. Nouze naučila Dalibora housti. V. Hlad naučil osla (medvěda) na housle hráti. Jg. Naučím tě v kostele hvízdati (já z tebe tuto nectnosť vypudím)! Bibl. Naučil se báti Hospodina. Br. Nauč mne počítati. Us. Na- učil jsem se ho znáti šp. m.: poznal jsem ho, seznámil jsem se s ním. Bs., Šr., Brt., Brs. 110. Vz Infinitiv (Brousek. 3.). — aby. Naučil se tomu, aby to věděl. Us. — Vz Naučený.