Naučiti se, koho co
Naučiti se, koho co. Čo sa Janko ne- naučí, to sa Jano nedoučí. Slov. Rr. MBš. Zastaralé hovado nebrzo se co naučí; Ten vás naučí všecky věci. Hus II. 359., 207. Cf. Vzpomenouti. Dobrotu a kázeň nauč mě. Ž. kl. 118. 66. Na každý den něco se naučil. Výb. 11. 931. — koho, se čemu (kdy kde). Moje náručí tě největšímu blahu naučí. Vrch. Nov. bs. ep. 7. Nauč mne pravedlenstvie tvému. Ž. brn. N-čiv ho sv. víře. Pass. 1395. Naučil se rychle grammatice. V. Čemu se naučíš, o to té ani dráb neoloupí. Us. Rgl. Duch sv. ten den lid v světě pravdě boží naučil. Hus I. 112. Zdaliby se kto nebývalý v tom mohl ně- čemu hodnému sobě n.; As jedné věci nauč se v měsíci. Št. Kn. š. 76., 12. (45., 12.). Súdóm tvým nauč mě. Ž. wit. 118. 108. — odkud. A tak můžeme se z těchto pří- kladů n., že .. . Pož. 58. — se, koho čeho. Cesty své ukaž mi a stezek tvých nauč mě. Ž. brn. 14. stol., Ž. wit. 24. 5. — koho čím. Sv. duchem naučiv je. Št. Kn. š. 71. — se kdy. A byl-liby kto do té doby se nenaučil. Št. Kn. š. 12. — koho o čem O věčnosti duše ho naučil. Výb. 1. 268. Já jsem tobě řekl, aby ty mě o budúcim ži- votě naučil. Pass. mus. 392. — s inft. Ja ťa naučím priasť. Ht. Sl. ml. 240. N. se mluviti. Št. Kn. š. 7. Nauč je provazóm (m.: provazy) plésti. ŽOS. — aby. Že se nikakž nemóž n, by vymluviti uměl těch dvanádcet věcí. Št. Kn. š. 12.